Zamyšlení T. V.
 

Tak jsem se zamyslela.  Občas se mi to stává, i když na to vlastně nemám vůbec čas.
K tomu zamyšlení mě podnítila účast na předvánoční akci  brněnské  Unie pečujících.
Také totiž pečuji a nikdy jsem o tom vlastně zas tak moc nepřemýšlela, až teď.
To budou v Unii nejspíš rádi, předpokládám, protože to je asi to, co chtějí, aby se lidi zamysleli nad situací svou a potažmo i pečujících.
Možná mé zamyšlení poslouží jako podklad k úvaze někomu dalšímu a ten to zase předá dál a nakonec se náš hlas donese, kam má.
Určitě v to můžeme aspoň doufat.
Takže při tom zamyšlení mě mimo jiné napadlo, že by možná bylo zajímavé si uvědomit, čím se my pečující lišíme od ostatních.

Tak například v následujícím :

1/  Staráme se o člena své rodiny (většinou), kterého bychom mohli, podobně jako to dělá hodně ostatních lidí, odložit  někam jinam – do ústavu, do domova pro seniory nebo taky pod most.

2/  Pečujeme o toho svého blízkého 24 hodin denně, ne jen 8  nebo 12 hodin, jako třeba pracují ostatní občané v zaměstnání. A to má dost často špatný vliv na náš zdravotní stav. Na psychický samozřejmě, ale beze sporu trpí i naše fyzické zdraví.  Mimo jiné také kvůli následujícímu bodu.

3/  Většinou se totiž těch 24hod denně staráme bez nároku na dovolenou, protože ne vždy lze toho našeho opečovávaného člena rodiny na několik dní opustit, a tak pokud vůbec dovolená, tak péči potřebující osobu s sebou. To se asi jako dovolená nepočítá – nebo ano?

4/  A nejsme za to SAMOZŘEJMĚ(???) nijak placeni, jelikož to děláme dobrovolně pro své blízké, že? A nedostaneme za to nic, i když jsme kvůli tomu někteří museli nechat dobré místo a najít si něco jen na pár hodin denně nebo týdně a nebo dokonce nemůžeme regulérně pracovat vůbec. Den prostě nemá 24 hodin na péči a 8hodin na výdělečnou činnost.  A někdy se prostě spát musí, s tím se nedá nic dělat.  Takže podle toho vypadá i naše finanční situace a  u mladších ročníků se rovnají nule  také celoživotní kariérní možnosti. Těžko lze předpokládat, že se někde výhledově zařadíte a uplatníte, když jste léta mimo obor. I když je fakt, že když zvládnete celodenně pečovat, tak už se o sebe v budoucnu rozhodně taky nějak postaráte, o tom nepochybuji.  Otázka zní, zda je to fér. Moc často si ji asi nikdo z nás neklade.

5/  Jsme skoro všem ostatním pro smích nebo si o nás aspoň myslí, že jsme úplně pitomí nebo v lepším případě „jenom“, že prostě nejsme normální.
A my tedy upřímně řečeno fakt normální nejsme. Normální je totiž to, co dělá většina. A většina, tedy ti ostatní, jak jim v tomto zamyšlení říkám,  by za výše zmíněných podmínek to, co děláme my, rozhodně nedělala.  

BEZ ODPOČINKU, BEZ ODMĚNY, BEZ OCENĚNÍ SPOLEČNOSTI A BEZ ÚCTY OSTATNÍCH.

Ale promiňte, že něco dělá nebo nedělá většina, to je sice norma a určuje to, co je nebo není normální, ale rozhodně to neurčuje, co je a není správné!A já chci dělat to, co jsem přesvědčena, že je správné a pokud to není normální, tak tedy prostě normální být nepotřebuji a nechci. A pokud jsem s tím směšná, je to smutné, ale mě to tedy vůbec nevadí.Jen bych si opravdu moc přála víc úcty a ocenění (určitě i finančního) pro vás ostatní, co pečujete.

Snad se to časem podaří, ale moc brzy to tedy rozhodně nebude. 

TAK VYDRŽTE !

 T. V.
                                                                                                              zpět