Zamyšlení D. D.


Patřím mezi ty, kdo pečují o osobu blízkou, v mém případě se jedná o 86 letou maminku. V srpnu letošního roku jsem se zcela náhodou dozvěděla o projektu "Koučink pro pečující". Této možnosti jsem využila a v žádném případě toho nelituji.

Na závěr projektu jsem byla požádána o jeho hodnocení. Svůj příspěvek si Vám dovoluji zaslat v příloze, neboť se domnívám, že akcí pro ty, kdo se rozhodnou pečovat o své blízké v domácím prostředí, nebude nikdy dost.


Rozhodnutí zapojit se do projektu neziskové organizace Domov pro mne "Koučink pro pečující" považuji od samého začátku za krok správným směrem. I když jsem si úplně přesně nedovedla představit, jak bude koučování probíhat, hned při prvním setkání s Mgr. Pavlou Hudouskovou jsem věděla, že jsem pro sebe a svoji duši udělala něco velmi dobrého. Mgr. P. Hudousková je nejen velmi příjemná a vstřícná, ale jejím cílem je člověku skutečně pomoci najít východisko ze složité životní situace.
V průběhu srpna až prosince jsme se sešly šestkrát. Mgr. P. Hudousková mě při jednotlivých sezeních vedla k tomu, abych se vyrovnala nejen s tím, co se v mém životě před nedávnou dobou odehrálo, ale našla v nastalých změnách pozitiva. A to se jí bezpochyby podařilo. Velký přínos projektu spatřuji v tom, že nabízí možnost podívat se s pomocí nezaujatého člověka na svoji životní situaci zvenčí a zjistit, že není vše tak černé, jak se možná na první pohled zdá.

Snad tento program nezůstane pouhým jednorázovým výkřikem, ale bude i nadále pokračovat a hlavně najde větší publicitu.

Ať si to většinová společnost připouští, nebo ne (všichni víme, že si nechce situaci osob pečujících připouštět a vidět ji reálně), pečovat o osobu blízkou, ať už se jedná o postižené dítě nebo starého a nemocného rodiče, není vůbec jednoduché. Osoby pečující o osobu blízkou se ocitají nejen v ekonomicky složité situaci, ale jsou vyděděny i v oblasti sociální. Okolí na ně často pohlíží jako na někoho, komu se nechce pracovat a kdo si báječně zařídil život (vlastní zkušenost). Vůbec neberou v úvahu, že se nejedná o práci na 8 hodin, ale celodenní, často velmi psychicky náročnou práci.
Se stejným přístupem se člověk setkává i na úřadech práce a sociálních odborech. I tam přistupují velmi často k pečujícímu jako k „osobě práce se štítící“ a neustále ho tlačí k tomu, že by si měl práci najít a zvládat vše.

Doufejme, že tato zcela asociální společnost pochopí, že to prostě není možné, a začne se o osoby pečující více zajímat.

O to více je potřeba vyzvednout každou pomoc, která je těmto lidem poskytnuta. Myslím si, že Mgr. Pavla Hudousková se pro tuto činnost hodí úplně skvěle a je schopna řadě lidí pomoci.
 

  D.D.
                                                                                                            zpět