ŘÁDKY PRO VÁS – Dagmar Šléglová (Švédová)

Píši tyto řádky Vám všem, kteří jste se dosud nezamýšleli nad hloubkou a posláním péče, jinak také neformální péče, nebo lidsky pomáhat těm, kteří se momentálně o sebe nemohou postarat sami.

Když myšlenky necháme proudit naší hlavou a představíme si jen nepatrné obrazy péče:

-          Péče o děťátko s vadou řeči

-          Péče o dospělého s Autismem

-          Páče o maminku, která je po havárii s prognózou , trvalého upoutání na lůžku

-          Péče o umírajícího dědečka

-          Péče o umírající dcerku

možná Vám je z těchto obrazů úzko, a to péči nežijete, jen jste si ji dovolili představit.

Jestli jste zvládli tuto představu, zkuste si vážně uvědomit, zamyslet se, procítit a chvíli vytrvat v tomto příkladu.

Jste žena (maminka) 32 letá, samoživitelka, 2 děti ( kluk 7 let, dcera 4 roky ), máte lukrativní zaměstnání oblastní ředitelky v pojišťovně, plat pro uživení rodiny a splácení nájemního bytu stačí, alimenty otec zatím nezasílá.

Jeden den dcera nemůže dýchat, jedete za lékařkou, pak do nemocnice, diagnóza zhoubný nádor v mozku. Doktor říká: „ Maminko, užijte si s holčičkou co to jde, jen zázrak by pomohl.“

Co myslíte, že máma prožívá? Co prožíváte nyní vy? ROZHODUJETE SE K NĚČEMU???

Co myslíte, že udělala tato máma? A myslíte si, že mateřský cit a instinkt je ovládán vůlí k rozhodnutí ano (postarat se o ni) či ne (nepostarat se o ni)?

Tato máma, o které píši se nerozhodla pečovat o své umírající malé dítě, tato máma ze své mateřské podstaty, žila péči pro své dítě s respektem, úctou a láskou, k malé holčičce plné života, ke své dceři. Nevěděla, jak dlouho to bude trvat, plna naděje věřila, že to nějak dopadne. Dítě přestávalo chodit, bylo na vozíku, přestávalo mluvit, ochrnulo na půl tělíčka, změnilo se, ztloustlo, zplešatělo. Pohledy okolí byly smutné, mnohdy odvracející tvář, bez úsměvu. A ta máma se stále usmívala, pro život, který bude končit, neví kdy - nevíme kdy. Máma ví, že umře, dítě ví, že umře i brácha to ví. Kdo jediný se nebojí smrti, je dcera. … těší se do nebe ….

Ta péče je krutá, tak vyčerpávající, kdy to skončí, kdy? Je tak unavená. Proč moje dítě? Proč? Za co mne trestáš? Pohlédla na ni a ví, že má ještě dost síly, ne pro sebe. ( Sebe úplně upozadí, na několik let. Na všechny léta ? )

… péče nekončí. Z práce ji vyhodili, úspory došly, sociálka dávky zatím nepřiznala, nemá z čeho žít, kam jít pro peníze? Kdo odpoví? Kdo pomůže?     Po půl roce přiznávají příspěvek na péči 12 000,- Kč  ( 10 000,- Kč platí nájemné ).

Stačila by Vám tato částka pro tři osoby v rodině? Jak byste řešili tuto situaci? Máte urovnané rodinné vztahy? Jste také tak hrdí, jako tato máma a zvládnete vše? A pokud ano, kam to až dovede onu ženu? 

… žije dál, jen ze setrvačnosti dělá běžné denní úkony, kolem dcery, syna, domácnosti. Večer děti sklopí víčka, usnou a máma pláče. Další ráno stejné úkony, živá přítomnost oslňuje beznaděj. Žije s dcerou minutu za minutou v úsměvu, v lásce, v pokoře. Přiznává si, že je pouze průvodkyní svého dítěte, pomocnicí v životě dobrém i zlém, nikoli vlastníkem jejího života. Pomáhá dceři v každé minutě, a když spí, modlí se ať nemá bolesti a její slzy dopadají na cíp peřinky

Chtěli byste být v tomto příběhupéče?  

Děkuji, že jste dočetli až sem.

 

Chci Vám napsat, že nikdy nevíme, jakou budoucnost máme před sebou, s jakou dušičkou (člověkem) se potkáme. Je ovšem jisté, že tato setkání jsou důležitá, někdy zraňující, jindy úsměvná.

Važme si křehkosti bytí a důvěřujme životu, vše má svůj hluboký smysl.

 

         S úctou      

                                                                               Dagmar Šléglová ( Švédová )

 

… moje pětiletá dcera Klára zemřela při převozu v sanitce.

Na její památku, byla založena organizace Klára pomáhá z.s. – pomoc pečujícím, pomoc pozůstalým.


                                                                                                           zpět