Pečující osoby v České republice:

Jak změnit situaci?

Text: Václav Krása

 

Stať je zaměřena pouze na osoby, které poskytují péči osobám blízkým, případně na ty, které poskytují péči jako asistenti sociální péče. částečně se dotýká i takzvané sousedské pomoci. potenciál těchto osob v poskytování péče je značný. text analyzuje i sociální zajištění pečujících osob a doporučuje některé změny.


ANALÝZA:
 Při analýze postavení pečujících osob je nezbytné si uvědomit několik skutečností. Vysoká náročnost spojená s péčí o osobu blízkou se promítá nejen do celého života této osoby, ale také do života ostatních členů rodiny pečující osoby. Tato činnost znamená zpravidla vysokou emocionální zátěž, nedostatek vlastního času, nikdy nekončící činnost, mnohdy i určitou osamělost. Pečující osoby často musí redukovat svoje společenské aktivity. I přes tyto vysoké nároky na osoby poskytující péči, je péče v rodinách nejčastější formou poskytované sociální péče. Jedním z důvodů je, že se jedná často o určitý tradiční vztah, kdy rodiny po celá staletí zcela přirozeně poskytovaly pomoc svým potřebným členům. Domnívám se, že v posledních letech lze jako další faktor přidat skutečnost, že určité procento rodin touto péčí řeší i finanční pře- žití rodiny v době vysoké nezaměstnanosti.
   Velmi zajímavou otázkou je skladba pečují- cích osob. Na toto téma provedl Bc. Jiří Votoček v rámci své diplomové práce „Kvalita života a sociální opora rodinných příslušníků pečujících o nesoběstačné osoby“ dotazníkové šetření (LF Masarykova univerzita Brno, 2009). Uvádí řadu zajímavých údajů, které dostatečně charakterizují pečující osoby. Domnívám se, že tento výzkum lze vztáhnout i na osoby pečující o osoby se zdravotním postižením. Z výzkumu především vyplývá, že pečujícími osobami jsou převážně ženy, které tvoří téměř 80% pečujících. U seniorů převažují lidé ve věku 51 až 60 let. Další početnou skupinou pečujících osob je věková skupina 61 až 70 let. Je samozřejmé, že celkové věkové složení pečujících osob bude nižší, protože věk rodičů, kteří pečují o svoje děti se zdravotním postižením, je nižší. Přesto lze konstatovat, že se převážně jedná o skupinu lidí v předdůchodovém nebo důchodovém věku, což je také zřejmé z uvedené- ho výzkumu. Početnou skupinu pečujících osob tvoří lidé v zaměstnaneckém poměru, kterých je asi jedna třetina. Ostatní zaměstnání nemají, a tak pokud nejsou příjemci důchodu, jsou plně odkázáni na příspěvek na péči za poskytnutou péči. Pečující osoby žijí převážně ve společné domácnosti s příjemcem péče, neboť z Votočkova výzkumu vyplývá, že tvoří více než 70 % pečují- cích. Tento údaj však není nijak překvapivý a lze se domnívat, že pokud bychom do výzkumu zahrnuli i rodiče pečující o dítě se zdravotním postižením, bude ono procento ještě vyšší.
    Důležitou otázkou, která významně charakterizuje postavení pečujících osob, je čas strávený přímým poskytování péče. Jiří Votoček ve své diplomové práci uvádí, že téměř 30 % pečujících poskytuje péči více než dvanáct hodin denně. Vysoké procentuální zastoupení má také péče v rozsahu tři až pět hodin a pět až sedm hodin denně. S přihlédnutím k tomu, že péče je poskytována po celý rok, bez možnosti odpočinku, jedná se o obrovské zatížení pečujících osob.
   Postavení lidí pečujících o osoby vyžadující zvláštní péči, kteří tuto péči vykonávají jako rodinní příslušníci v přirozeném prostředí klientů, není v zákoně č. 108/2006 Sb. nijak specifikováno. Pouze v § 7 odst. 2 se uvádí: (2) Nárok na příspěvek má osoba uvedená v § 4 odst. 1, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče uvedený v § 83....
 U dlouhodobé péče je za pečující osobu považována osoba, která pečuje podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách,
a) o fyzickou osobu, která se považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost);
b) o fyzickou osobu mladší 10 let, která se považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost).

 

Zákon o sociálních službách dále stanoví, že poskytuje-li osobě pomoc osoba blízká (viz § 24 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění), neuzavírá se žádná smlouva o poskytování péče. Příjemce péče musí pouze prokázat, že poskytnutý příspěvek na péči byl využít na zajištění nezbytné pomoci. Proto se doporučuje, aby i při poskytování péče osobou blízkou byl veden jednoduchý deník o rozsahu služeb a poskytnuté odměně pečující osobě. Současně zákon o sociálních službách blíže charakterizuje postavení asistenta sociální péče, kdy stanoví, že tuto činnost může vykonávat pouze fyzická osoba, která je starší 18 let a zdravotně způsobilá. Asistent sociální péče je povinen poskytovat pomoc osobně a s osobou, které poskytuje pomoc, uzavřít písemnou smlouvu o poskytnutí pomoci. Náležitostmi smlouvy je označení smluvních stran, rozsah pomoci, místo a čas poskytování pomoci a výše úhrady za pomoc. Pro uzavření smlouvy o poskytnutí pomoci platí obdobně ustanovení § 91 odst. 6 (viz § 83 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách).
   Z výše uvedeného vyplývá, že způsob vztahu mezi osobou pečující a osobou blízkou jako klientem není nijak právně upraven, kdežto postavení asistenta sociální péče je alespoň částečně kodifikováno. Považuji tuto skutečnost za správnou, a to také s ohledem na okruh osob, které jsou definovány jako osoby blízké. Jedná se o nejbližší příbuzné. Sousedskou výpomoc žádný zákon neupravuje. V zásadě s ní ani nepočítá, protože nijak necharakterizuje vztah sousedské vý- pomoci při zajištění nezbytných potřeb pro závislou osobu. Tuto věc považuji za chybnou, protože sousedská výpomoc může v případě nižší míry závislosti pomoci lidem, kteří nemají osoby blízké, a poskytování potřebné péče není nutné řešit smlouvou s registrovaným poskytovatelem sociálních služeb.
   Nároky na pracovní podmínky a další zajištění z titulu péče o osoby, které potřebují zvláštní pomoc, upravují další zákony. Od účinnosti zákona o sociálních službách jsou osoby poskytující péči účastny na důchodovém a zdravotním pojištění. Doba péče o závislou osobu, která je příjemcem příspěvku na péči ve II. až IV. stupni, je počítána jako náhradní doba pojištění. Při péči o osobu mladší 18 let je do náhradní doby důchodového pojištění počítána i péče o osobu, která má míru závislosti v I. stupni. To znamená, že po dobu trvání náhradní doby pojištění nevzniká osobě povinnost platit pojistné a pečující osoba má nárok na starobní důchod. Tato povinnost nevzniká ani státu. Náhradní doby důchodového pojištění, tedy doba péče, se započítávají do celkové doby důchodového pojištění pro vznik nároku na důchod. Pro započítání náhradní doby je nutné, aby bylo vydáno rozhodnutí správy sociálního zabezpečení o době a rozsahu péče. Obdobně je tomu u osob, které poskytují péči jako asistenti sociální péče. Pokud jejich celkový měsíční příjem nepřesáhne 12 000 Kč, tedy výši IV. stupně příspěvku na péči, nejsou povinny platit důchodové ani zdravotní pojištění a péče je jim po- čítána do náhradní doby pojištění.
   Je obecně známým faktem, že péče o blízkou osobu – a zejména péče dlouhodobá – má velmi negativní dopady na ohodnocení pečující osoby po přechodu do systému důchodového zabezpečení. Jak vyplývá z průzkumu Kvalita života osob pečujících o člena rodiny se vzácným onemocněním kolektivu autorů IRVS Olomouc z prosince 2010, který zadala Národní rada osob se zdravotním postižením ČR, nejsou výjimkou situace, kdy pečující osobě byl vyměřen starobní důchod na hranici částky životního minima. Novelou zákona o důchodovém pojištění došlo k částečnému zlepšení situace těchto osob. Jejich důchody však stále:
    a) v průměru nedosahují výše průměrného starobního důchodu u nás vypláceného;
    b) jsou v nepoměru s odvedeným výkonem za dobu péče.

„Obecně lze konstatovat, že péče oosobu blízkou má ve společnosti vysokou prestiž, ale tato prestiž není zohledněna v konkrétní podpoře pečujících osob.“

Výkonem nemám na mysli pouze náročnost péče ze subjektivního hlediska, ale i přínos péče pro společnost – měřitelný v jasných finančních ukazatelích. Tím, že péče není poskytována v institucionálních zařízeních, lze odhadnout významné úspory veřejných prostředků, které by byly vynakládány na sociální systém. Problém výpočtu starobního důchodu u pečujících osob spočívá ve skutečnosti, že za příjem se považuje výše příspěvku na péči pečující osoby, délka poskytované péče a dále se přihlíží ke všeobecnému vyměřovacímu základu. Z výzkumu zadaného NRZP ČR jednoznačně vyplývá, že výše starobního důchodu je jednou z obav pečujících osob. Lepší zabezpečení ve stáří žádá 60 % respondentů výzkumu. Tento problém lze vztáhnout i na asistenty sociální péče. Lepší situace je u těch osob, které jsou mimo poskytování péče schopny ještě vykonávat zaměstnání nebo podnikat.
   U zdravotního pojištění je situace pečujících osob podobná jako u sociálního pojištění. Plátcem pojistného na zdravotní pojištění za osoby pečující je stát. Podmínkou je prokázání této skutečnosti zdravotní pojišťovně. V případě, že je osoba pečující zaměstnána, hradí za ni pojistné na zdravotní pojištění stát i zaměstnavatel. Na osobu pečující se nevztahuje povinnost odvádět ze zaměstnání minimální měsíční pojistné na zdravotní pojištění. Pečující osoby však žijí v neustálém stresu kvůli svému zdravotnímu stavu. Vzhledem k náročnosti péče a vědomí „nenahraditelnosti“ cítí značný deficit v případě své zdravotní péče. Téměř polovina respondentů se domnívá, že je potřeba zvýšit zdravotní péči o vlastní osobu. Spíše ano uvádí 23 % respondentů, kladně tedy odpovídají téměř tři čtvrtiny respondentů (71 %). Největší zastoupení odpovědí „ano“ je u skupiny pečujících o osoby s nejtěžším zdravotním postižením. V této souvislosti také vyvstává otázka, která je na pomezí zdravotní a sociální péče (podpory) pečujících osob. A tou je poskytování lázeňské péče pečujícím osobám. Bylo by žádoucí, aby při vědomí charakteristik této péče (dopad na psychickou a psychosomatickou rovinu osobnosti pečujících) měly tyto osoby po určité době péče možnost – nárok na získání bezpříspěvkové lázeňské péče rehabilitačního charakteru. V plné míře se toto konstatování týká osob pečujících o osoby ve skupině s nejtěžším zdravotním postižením.

„Vysoká náročnost spojená s péčí o osobu blízkou se promítá nejen do celého života pečující osoby, ale také do života ostatních členů její rodiny. Důsledkem je zpravidla vysoká emocionální zátěž, nedostatek vlastního času, nikdy nekončící činnost, mnohdy i určitá osamělost.“

   Pečující osoby kritizují především podmínky posuzování míry závislosti na péči. Lepší podmínky pro posuzování míry schopnosti dítěte pro přiznání příspěvku na péči by potřebovalo 82 % respondentů (63 % ano a 19 % spíše ano) a jen 15 % respondentů tuto potřebu neuvádí (8 % ne a 7 % spíše ne). Tudíž jen 8 % respondentů je s posouzením schopností dítěte pro přiznání příspěvku na péči spokojeno a považuje jej za odpovídající. Domnívám se, že tento výzkum, který byl zaměřen na děti s těžkým zdravotním postižením, lze vztáhnout i na dospělé osoby se zdravotním handicapem. Z uvedeného výzkumu také vyplývá, že více než 60 % respondentů konstatovalo, že poskytováním péče osobě blízké došlo k poklesu ekonomické situace rodiny. To je velmi vážné zjištění.
   Rodiny pečující o osoby blízké však žijí i v obavách kvůli pozastavení výplaty příspěvku na péči při hospitalizaci příjemce péče ve zdravotnickém zařízení, protože po 30 dnech pobytu ve zdravotnickém zařízení se pozastavuje výplata příspěvku. Mnohdy je to tak, že příspěvek na péči příjemce péče je jediným příjmem pečující osoby. Taková osoba je ze dne na den bez finančních prostředků. Jedinou možností je požádat o dávky hmotné nouze, případně příspěvek na bydlení. Velmi složitá je situace pečujících osob, které poskytují péči dlouhodobě (20 let), kdy již ztratily pracovní kompetence, a příjemce péče zemře nebo musí být trvale ve zdravotnickém zařízení. Tyto situace neumí náš právní systém důstojně řešit. Taková osoba často přežívá na dávkách hmotné nouze do doby přiznání některého druhu důchodu, přičemž i tyto důchody jsou zpravidla velmi nízké.
   Náš právní řád nijak neomezuje pracovní aktivity pečujících osob. Pokud mají zaměstnání, musí zajistit péči v plném rozsahu. Pracovní uplatnění těchto osob je však velmi problematické, a to především při péči o osoby ve vyšších stupních závislosti. Nárok na kratší pracovní dobu a jinou vhodnou úpravu pracovní doby vyplývá z ustanovení zákoníku práce, který uvádí: Požádá-li pečující osoba - zaměstnanec o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen žádosti vyhovět, nebrání-li tomu vážné provozní důvody (viz zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 241, odst. 2). Obdobně upravuje zákon o zaměstnanosti postavení pečujících osob, když uvádí, že zvýšená péče je věnována i osobám, které pečují o jinou osobu. Považuji však tato ustanovení spíše za deklaratorní. V současné vysoké míře nezaměstnanosti lze oprávněně pochybovat o nějaké zvýšené péči či podpoře v oblasti zaměstnanosti těchto osob.

DOPORUČENÍ:
Vzhledem k velmi náročné a téměř nikdy nekončící činnosti pečujících osob je obtížné stručně popsat opatření ke zlepšení jejich postavení. Obecně lze konstatovat, že péče o osobu blízkou má ve společnosti vysokou prestiž, ale tato prestiž není zohledněna v konkrétní podpoře pečujících osob. Jedná se o celý soubor opatření, který by měl ulehčit pečujícím osobám, i když vždy bude tato činnost vyžadovat vyšší vypětí a stres. Jedná se zejména o tyto záležitosti:
   Pravidelná spolupráce se sociálními pracovníky, pravděpodobně na úrovni obcí, zprostředkování poradenství a kontaktů s úřady k vyřízení nezbytných formalit.
   Zajištění nezbytného času na regeneraci sil a odpočinek. To znamená zajištění dočasné domácí péče agenturou domácí péče, stacionářem nebo například sousedskou výpomocí, které budou pro pečující finančně dostupné. To předpokládá, že tato sousedská výpomoc bude zdravotně i sociálně zajištěna minimálně tak, jako je současné zabezpečení osob poskytujících péči osobě blízké. Tento model však předpokládá velkou pružnost a měl by být asi řízen obcemi.
   Změnit zdravotnické předpisy tak, aby osoby dlouhodobě pečující o osoby blízké či asistenti pečovatelské péče měli nárok na zvýšenou zdravotní ochranu a po určitém počtu odpracovaných let také nárok na hrazenou lázeňskou péči.
   Zásadním způsobem změnit sociální zajištění pečujících osob o osoby blízké a asistentů sociální péče. Je nezbytné změnit výpočtový model nároků na důchod, pokud je péče poskytována po delší dobu 15 let. V případě dlouhodobého pobytu příjemce péče ve zdravotnickém zařízení nebo úmrtí by bylo možné poskytnout pečujícím osobám odpovídající podporu v nezaměstnanosti. Smyslem je, aby pečující osoby nemusely žádat o dávky hmotné nouze.
   Zcela změnit systém posuzování míry závislosti. Současný stav, kdy rozhodující slovo má posudkový lékař a sociální šetření v přirozeném prostředí klienta je pouze doplňkové, nevyhovuje dnešním potřebám. Posuzování míry závislosti musí provádět tým odborníků za účasti žadatele. Takové posouzení by také mělo mít platnost po určitou dobu a mělo by být deklarováno, za jakých okolností může být provedeno nové posouzení. Současná situace, kdy posudkový lékař může v zásadě kdykoliv provést nové šetření a snížit míru závislosti například o dva stupně, je nepřijatelná.
   Zajistit pomoc psychologů a dalších odborníků k překonání stresů, marnosti jejich snažení, „vyhoření“ apod.
   Samozřejmě že opatření ke zlepšení postavení pečujících osob by mělo být více, ale to je již nad rámec této krátké úvahy.

 

Požité zdroje:
 ■ Kvalita života osob pečujících o člena rodiny se vzácným onemocněním, kolektiv autorů IRVS Olomouc, prosinec 2010, strana 115
■ Kvalita života a sociální opora rodinných příslušníků pečujících o nesoběstačné seniory. Votoček, Jiří (2009), LF Masarykova Univerzita Brno
■ Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 241, odst. 2
■ Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách
■ Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění

Článek z časopisu pro integraci MOSTY  4/2014.

 

zpět